chlap, který nikdy nic nevzdává, protože... co kdyby?
Navigace: hledač > ukázky z tvorby > ukázky - fejetony

ukázky - fejetony

KOUPIL JSEM SI ČEPICI

Koupil jsem si čepici. No bóže, co je nám do tvé čepice, myslíte si. Napiš něco zajímavého, o lásce, sebevraždě, nebo tak něco.

Koupil jsem si novou čepici. V Porubě, na Opavské. Nosil jsem letáky a nějak začalo studeně vyfukovat. Když vezmu v úvahu, že mám jen jednu hlavu a doma už čepici mám, je to docela pěkná rozmařilost. Jenže to je právě ono – ta čepice, co je doma, zůstala doma, a já byl venku. Byla mi zima. Šel jsem náhodou zrovna kolem obchodu s čepicemi a měl jsem u sebe peníze, což se mi tak často nestává. Že bych, když to potřebuju, šel kolem správného obchodu.

On to není jen obchod s čepicemi. On je to obchod se vším. Takové obchody bývaly i dřív, mívali jsme ho doma, na vesnici. Pomíchané zboží, tak nějak se jmenoval. Tenhle obchod byl úplně se vším, s čepicemi, bundami, plastovými kytkami, zrcátky, a tak.

Jenom těch čepic tam bylo aspoň milión, každá jiná.  Několik jsem si jich narazil na kebuli. Čepice sice byly každá jiná, jenomže všechny stejné. Pro mou hlavu malé. To víte, těch starostí…

„Je malá,“ usmál jsem se stydlivě na prodavačku. „Jsem trochu velký chlap,“ zdůraznil jsem pyšně a zatáhl břicho a vypnul hruď, jak to někdy kdo ví proč dělávám.

„Sluší,“ usmála se krásně ona. Když se na mě někdo usmívá, koupím cokoliv, nechci ho zklamat. Tahle krásná malá Vietnamka navíc poznala i to, že mám dobrý vkus. Sluší… řekla u čehokoliv, co jsem si vrazil na palici.

„Jenže je malá,“ sykl jsem. Čepice se nasadit dala, ale drtila mi boltce k hlavě.

„Všecky stejné,“ řeklo mi usměvavé sluníčko. „Globální velikost. Ona se si zvykne.“ To mi celou věc dokonale objasnilo. Když dostanu vědecké vysvětlení, je se mnou řeč. Tak jsem ji koupil, za stovku. Byla krásná, moc se mi líbila. Měl jsem si na ni vzít telefon. Stejně by mi ho nedala, mám svoje zkušenosti. Kráva.

Venku mi konečně nebyla zima. Jako bonus zmizely vrásky kolem očí a pleť se vypnula do hladka. Na bolest hlavy je dobrý ibalgin.

Když jsem přišel domů, čepice už tolik netlačila. Zvykla si. Pověsil jsem ji na věšák vedle té, kterou jsem zapomněl doma. Zdála se vedle ní pořád dost mrňavá. Zkusil jsem si nasadit tu původní, domácí. Ouha! - spadla mi na oči. Sluníčko nelhalo – zvykla si! Čepice nepovolila ani o milimetr, ale hlava se přizpůsobila! Moje dvaapadesátiletá hlava konečně pochopila světový trend a globalizovala se! A pak, že to nepůjde…

Ještě v tom obchodě mají asi milión trenek. Jedné velikosti. Ale do toho zatím nejdu…